Příjmení Schneeweiss bylo na Konicku poměrně rozšířené, já jsem sem jím krátce zabýval v souvislosti s tím, že moje prababička z otcovy strany se za svobodna jmenovala Františka Schneeweissová. Jméno samotné ve mě evokovalo možnost židovského původu (podobně jako např. Grünstein....), ale to se nepotvrdilo, všichni Schneeweissovi byli římsko-katolického náboženství.
Větev Schneeweissů v Laškovském Dvorku založil syn Františka Schneeweisse z nedalekého Laškova - Josef *1809 s manželkou Kateřinou (roz. Reichstädterovou), který žil v Laškovském Dvorku v čísle 10 podle údajů stabilního katastru minimálně již roku 1834, kdežto první Kutý - Jiří (VII-26) *1824 s manželkou Josefou jsou evidováni v čísle 2 až roku 1857. Pokud uvážíme, že osada Laškovský Dvorek vznikla někdy mezi lety 1800 - 1802 a měla zpočátku 6 chalup (a brzy 10), pak by Schneweissovi byli jedni z prvních osadníků. Tento Josef se oženil 22.11. 1835 s Kateřinou a měli 9 dětí: Tekla *1837, Josefa *1838, Antonie *1840, Josef *1843, Antonín *1845, Mariana *1847, Jenovefa *1849 (provdaná Koudeláková) a Aloisie *1854. V podstatě všem dětem byli za kmotry u křtu manželé Chromcovi. Na tehdejší poměry byli Schneeweissovi dosti zámožná rodina, protože vlastnili 1 koně, 3 krávy a 2 telata (to v roce 1869). Není bez zajímavosti, že Josefova manželka Kateřina má jako místo narození uveden "Landskron" (tedy Lanškroun) což velmi dobře koresponduje s informací, že tehdejší majitel bývalého ovčince sem přivedl šest osadníků z oblasti Moravské Třebové nebo Lanškrouna. Jak jinak by Josef k manželce z tak vzdáleného místa při tehdejších téměř nulových možnostech migrace obyvatelstva přišel? Nabízí se, že to byla dcera jednoho z těch šesti původních německých přistěhovalců (už její rodné příjmení na to ukazuje). Kateřina zemřela v roce av úmrtním listu je jako příčina uveden zápal plic. Na okraji osady byl později postaven dům č. 15 a původně patřil Janu Muzikantovi a Eleonoře, po nich jej získal před rokem 1857 Josef Chromec s manželkou Veronikou, kteří se tam přesunuli z čísla 5 (v něm po nich pak bydlel další Kutý - Kašpar (VI-31) *1810 s manželkou Marianou Grablovou). Mimochodem - Kašpar Kutý se později přistěhoval hned do jejich sousedství - k Františku Hrazdilovi do čísla 14, ale to spolu nesouvisí. Více podrobností je v kapitole Laškovský Dvorek.
Předání domu z otce na syna je zachyceno v pozemkové knize. Podle sčítacích archů z roku 1880 už v čísle 15 bydlela další generace - Schneeweissův syn Josef s manželkou Marianou (matkou mé prababičky - rozené Tylšarová), kteří dům dostali jako věno od Josefových rodičů na základě svatební smlouvy. Při dalším sčítání lidu v roce 1890 už v č. 15 bydlí jen Schneeweissová Mariana (manžel Josef zemřel v květnu 1890) a do domu se přistěhoval Antonín Khür a manželkou Barborou. Vdova Mariana se už ale v červnu 1891 znovu provdala za o 20 let mladšího Josefa Khüra z Nové Dědiny. Josef Schneeweiss měl s Marianou celkem tři děti - Františku *1874, Arnoštku *1878 a Františka *1880.
Františka se roku 1898 provdala za mého pradědečka Eduarda Kutého VIII-46 (syn Jiřího Kutého - viz výše) a dům č. 15 novomanželé obdrželi od matky nevěsty opět jako věno na základě svatební smlouvy, takže ve sčítání lidu z roku 1900 jsou spolu uvedeni jako majitelé. Kromě nich tam ještě bydlela i švagrová Arnoštka (Ernestina) Schneeweissová. Ta zůstala svobodná a žila v domě s rodinou své sestry až do své smrti v roce 1949. Proč se nevdala nevím, ale podle velkého množství dochovaných "feldpostek" (oficiálně Feldpostkorrespondenzkarte), které ji v době první světové války z vojny často posílal jistý Simeon Koudelák (rovněž z Laškovského Dvorku) jsem nabyl dojmu, že nápadníka měla, protože ji na nich oslovuje Předrahá Arnoštko". Jenže z jiného jsem pochopil, že to byla jeho sestřenice a tak není divu, že se Simeon po návratu z války oženil v roce 1920 s Annou Novákovou z Pěnčína. Za svědky jim byli Josef Chromec a Eduard Kutý. K úmrtí Arnoštky v roce 1949 (na srdeční infarkt) byla vytištěna modlitba.
František Schneeweiss se po vystudování gymnázia stal soudním kontrolorem u krajského soudu v Olomouci a oženil se s Hedvikou Crhákovou. Děti ale neměli a po jeho penzionování se přestěhovali z Olomouce do chalupy po Schneeweissových. Ta v té době již patřila nejstaršímu synovi Eduarda - Josefu Kutému (IX-76) *1899, protože mladší syn Eduarda - Alois (IX-77) *1902 si v Laškovském Dvorku postavil v roce 1933 nový dům č. 16. Hedvika Schneeweissová v domě č. 15 žila až do své smrti v roce 1971. Pro lepší orientaci v rodiných vazbách poslouží schéma. Dům č. 15 má dvě obytné části - horní, skládající se z kuchyně a jedné obytné místnosti a dolní, která měla jen sporák v předsíni a jednu obytnou místnost vytápěnou kachlovými kamny z předsíně, což sloužilo jako výměnek. Mezi těmito obytnými částmi se nacházely chlévy pro domácí zvířata, celý komplex obdélníkového tvaru uzavíraly kůlny a další chlévy. Hedvika (říkávali jsme jí "kmotřenka") obývala horní část, Josef Kutý (zůstal celý život svobodný) bydlel ve výměnku, ale ve stáří se z praktických důvodů nastěhoval k bratrovi Aloisovi do č. 16.
S Hedvikou jsem se několikrát potkal, když jsem býval u svého dědečka na prázdninách a jako na malého kluka na mě působila velmi tajemně. Později jsem se dozvěděl, že se občas zabývala spiritismem a při seancích vytvářela metodou automatického psaní texty hlavně náboženského charakteru - viz kapitola Kuriozity.