Z rodu Dostálů v Pěnčíně pocházela moje babička z otcovy strany - Helena Dostálová. Bohužel k této rodině nemám žádné další dokumenty či archiválie. To není jako se Schneeweissovými - tam byla dlouhá společná historie v jedné vesnici i pokračování v obývání stejné chalupy, takže se tam časem nahromadily různé písemnosti, které jsem pak mohl využít. S Dostálovými jsem nepřišel vůbec do kontaktu, osobně nikoho z nich neznal, jen poměrně pozdě jsem se dozvěděl, že paní Anna Marková, která žila v Laškovském Dvorku o tři domy dále od mých prarodičů je sestra mé babičky. A tak můžu jen spekulovat, jak došlo k tomu, že si děda Alois IX-77 vzal za ženu právě Helenu Dostálovou z Pěnčína. Z písemností nalezených na Dvorku totiž mezi řádky prosakuje, že to nebyla dědova jediná známost. Jednak se tam nacházejí dopisy od jeho bývalých přítelkyň (např. tato "Mařa" ze Strážnice z dob kdy sloužil na vojně v Olomouci) a druhak v četných dopisech, které dědovi posílal jeho kamarád z vojny Stanislav Cekota z Vizovic jsou občasné narážky na dědovo rozpoložení po rozchodu s nějakou slečnou. Takže nakonec jediným konkrétním výstupem je opět schéma několika generací rodu Dostálů. Z něho je vidět, že pěnčínskou větev založil František Dostál, který se tam přestěhoval z Čech pod Kosířem a oženil se s vdovou Annou Mlčochovou. Měli sedm dětí: MArie *1893, Rafael *1894, Stanislav *1896, Emilie *1897, František *1899, Anna *1903 a Helena *1907 z nichž se dospělosti dožilo 5.
Kdysi mi děda vyprávěl, jak ty námluvy byly náročné - celý den pracoval v hospodářství a večer až měl všechno hotovo mohl teprve vyrazit pěšky přes les zvaný "Pěnicko" do několik kilometrů vzdálené vsi za svou vyvolenou. Ještě za mých mladých let byla jasně zřetelná vyšlapaná cestička, kterou si místní krátili cestu do sousední dědiny. Ze Dvorka napřed prudce klesala k potoku a po jeho přebrodění pak velmi prudce stoupala lesem, potom ještě docela kus kolem polí až do vsi. No a pak zas honem přas les zpátky, aby se stihl aspoň trochu vyspat před dalším pracovním dnem, který začínal vždy již za svítání. Nevím jak se s babičkou seznámili, ale nějakou roli v tom mohlo hrát to, že její sestra Anna bydlela již od svatby s Metodějem Markem v roce 1927 v Laškovském Dvorku a jistě za ní občas přišla na návštěvu. Nebo se taky jen prostě potkali třeba na hodové taneční zábavě. Jisté je, že svatbu měli na Svatém kopečku u Olomouce a pak bydleli v nově postaveném domě č. 16, na půl cestě mezi domem Markových a starou chalupou Schneeweissů.