Historie Slavíkova.

Historie rodu Kutých ve Slavíkově začíná přistěhováním Jana (VI-18) - syna Františka (V-24) z Haček č.18 (oženil se s Marianou, dcerou Leopolda Koutného, chalupníka z Haček) do chalupy, kterou si koupil na základě této smlouvy - (přepis zde). Na tuto smlouvu navazuje i následující text, potvrzující okolnosti koupě:
"Johan Kutý (*1798) tuto dominikální usedlost a příslušné dominikální polnosti spolu s ostatními právy a příjmy od předešlého vlastníka - Josefa Langera - podle kupní smlouvy z 16.11. 1842 zakoupil, která mu po uhrazení a splnění povinností úředním schválením z 16.12. 1842 iud. jako vlastnictví připsána byla, cena 1280 zl. C.M. (konvenční měny - pozn. autora). Vymezeno dvouleté obhospodařování, doživotní renta z polí místo výměnku, roční odvod sumy 5 zl., nezaplacené splátky pro Josefa Langera ... přijetí tří kvitancí datovaných v letech 1843 - 1845 s vyznačeným nedoplatkem 680 zl. jako splaceným."

Jan s Marianou měli sedm dětí. Jako první se ještě v Hačkách 23 narodila Mariana (VII-24), ale zemřela ve třech letech na "křeče". Následoval František (VII-25) - viz níže. O potomcích jeho bratra Jiřího (VII-26) je podrobně psáno v kapitole Laškovský Dvorek. Jejich mladší sestra Antonie (VII-27) se provdala za Františka Kodaje ze Slavíkova. Pak přišla na svět dvojčata Jan (VII-28) a Kateřina (VII-29), z nichž Kateřina do roka zemřela na "křeče", ale Jan založil velkou větev rodu opět v Laškovském Dvorku - pokračování tedy tam. Posledním ze sourozenců byla Františka (VII-30)- bohužel také do roka zemřela na "křeče". Po smrti manželky Mariany (v 50 letech) se Jan v 42 letech znovu oženil a to s Marianou Rozsívalovou z Budětska. V 68 letech pak Jan umírá na choleru a manželka Mariana až ve svých 86 letech sešlostí věkem.
Výše psaný Janův nejstarší syn František (VII-25) *1821, domkář a obuvník, se narodil ještě v Hačkách č. 33 , se oženil s Barborou, dcerou Libora Khýra, domkaře ve Střelné a usadili se ve Slavíkově
č. 4 . Zemřel v r. 1898 na kuriózní diagnosu - červenku a manželka Barbora sešlostí věkem. I František byl roku 1851 zbaven roboty za finanční náhradu, jak je určeno v následujícím dokumentu - přepis zde. Konkrétní podmínky byly stanoveny takto:
„Listina o vyproštění dominikálních domků pod čísl. 4 v Slavíkově Franze Kutý:
Název na rok vypadající povinnosti: činže domovní ... 2 zl., reluice za robotu.... 24 kr, pospolu .... 2 zl. 24 kr Bude tedy platit: co výroční důchod ... 1 zl. 36 kr v kapitálu ... 32 zl. Bez náhrady odpadají na vždy: 1 zl. co reluice za robotu.“   František potvrdil přijetí listiny o vyproštění svým podpisem:









Měli deset dětí, z nichž většina zůstala ve Slavíkově, až na Jana (VIII-30), který se přestěhoval do Čunína 52 - viz tedy dále tam.
Pokračovatelem rodu se stal Františkův nejstarší syn František (VIII-29), který se oženil s Marianou, dcerou Františka Bílého, chalupníka z Klužínka.
Měli osm dětí z nichž opět nejstarší syn František (IX-37) *1871 byl familiant ve Slavíkově 4. Dochoval se dokument, ve kterém c.k. okresní domobranné velitelství v Olomouci potvrzuje, že „Franz Kutý, narozený roku 1871 v Slavíkově, politický okres Litovel, země Morava, sloužil u zeměbranného pěšího pluku zemských střelců č. 13 po 7 roků, 10 měsíců a 15 dnů jakožto pěšák. Jelikož jmenovaný také domobranné povinnosti dnem 31.12. 1913 dostál, vydává se listina tato.“

Předtím se ale oženil s Marianou, dcerou Jana Švece, familianta ze Slavíkova 8. František (IX-37) byl propuštěn z armády, sloužil u domobrany a zemřel 17.6. 1917 v Brně, kde je i pochován na ústředním hřbitově a kde má ve vojenské části hřbitova hrob č. 2003 označený ozdobnou tabulkou. Dlouho se mi nedařilo vypátrat, proč tento venkovský člověk neleží na hřbitově ve své obci, ale pak jsem našel ve vojenském archivu záznam o jeho pobytu v brněnské zeměbranecké nemocnici a na něm i nenápadnou poznámku (předposlední řádek vpravo dole) o překvapivé příčině jeho úmrtí - malárii! To by pak vysvětlovalo i tu drobnou podivnost, že ve Štětovicích na památníku padlým v 1. sv. válce není jeho jméno uvedeno mezi padlými, ale až dole mezi zemřelými. To by mohlo naznačovat, že ta malárie měla nějakou souvislost s jeho službou u vojska.
Za pár měsíců po jeho smrti obdržela jeho manželka přípis, kde c.k. okresní soud v Prostějově ze dne 14.11. 1917 píše: „Paní Marie Kutá ve Štětovicích č. 47 ustanovuje se poručnicí svým nezletilým dítkám Janu, Rudolfu, Františku, Marii a Adolfu Kutýmu. Jest Vaší povinností, abyste své poručence nabádala ku poctivosti, bázni Boží a ctnosti, vychovala stavu přiměřeně za řádné občany, zastupovala před soudem i mimo soud, spravovala jmění věrně a bedlivě a řídila se ve všem dle předpisu zákona. Provdáte-li se opět, oznamte to soudu.“ S tím asi souvisí i to, že v jednom domovském listu Marie z 12.9. 1920 stojí: „potvrzuje obec Buděcká, že Marie Kutá, domkařka a vdova má v této obci právo domovské“. Ale již 4. dubna 1921 získala nový dokument: „Dekret. Obecní zastupitelství ve Štětovicích ve své schůzi dne 2.4. 1921 konané udělilo Vám právo domovské ve Štětovicích, nadějíc se od Vás, že zájem obce vždy a její dobré jméno všude hájiti budete. Děti Vaše přísluší však dosud do Buděcka, okres Litovel.“

František (IX-37) byl otcem sedmi dětí, nejstarší byl syn Jan (X-42) *1894 - zedník, který s Annou Bubeníčkovou dali základ početné dodnes trvající větvi, která přesídlila do Náchoda . Tam žili jeho synové Vladimír (XI-25) a Václav (XI-26). Vladimír se oženil s Blankou Gebelovou, jejich syn Zdeněk (XII-28) žil v Broumově a zůstal bezdětný, druhý syn - Vladimír (XII-29) s manželkou Marií Ťokovou žil ve Velkém Poříčí a jejich dcera Vladislava (XIII-13) má syna Jana (XIV-1), který je prvním představitelem XIV. generace našeho rodu. O její sestře Michaele (XIII-41) nemám žádné informace. Posledním z dětí Vladimíra a Blanky byla Blanka (XII-30) a ta se provdala za Petra Hanzla
Vladimírův bratr Václav (XI-26) *1927 se oženil s Ludmilou Štěpánkovou bydlí v Náchodě, jejich jediný syn Jan (XII-31) se oženil s Blankou Votrubovou a mají syny aAmila (XIII-15) a Michala (XIII-16). Kamil má s Alenou Olšárovou syna Matyáše (XIV-6) a dceru Veroniku (XIV-9), Michal se oženil s Kateřinou Suchánkovou a mají děti Terezu Rydlovou a Vojtěcha (XIV-5) Kutého.

Další syn Františka (IX-37) ze Slavíkova - Rudolf (X-43) *1897 - zedník - se s Marií Souškovou přestěhoval do Uničova a měli syna Lubomíra (XI-27). Ten se poprvé oženil s Drahomírou Rumplíkovou, měli děti Evu (XII-32) - provdanou za Petra Rezka a Lubomíra (XII-33). Později se oženil podruhé - s Olgou Brabencovou a žili v Libici nad Cidlinou ale děti již neměli. Lubomír (XII-33) *1950 zakotvil v Praze a poprvé byl ženatý s Lenkou Tomáškovou, se kterou má děti Lubomíra (XIII-17) a Lenku (XIII-18). Lubomír si vzal za manželku Moniku (příjmení nevím) a mají syny Jakuba (XIV-7) a Jana (XIV-8). Lenka se provdala za Martina Janotu. Jejich otec Lubomír se podruhé oženil s Věrou Liebigerovou s níž má děti Miroslava (XIII-19) - manželka Marie Weissová a Veroniku (XIII-20) provdanou za Tomáše Javoříka.

Třetí ze sedmi dětí byl František (X-44) *1899 - zedník - a s Marií Všetičkovou bydleli v Dubanech, kde od matky Marie získali domek č.p. 51 . Historie převodu byla poněkud neobvyklá: 1. července 1898 domek koupil od Čeňka Chytila z Bystročic Františkův tchán Bohumil Všetička „... se vším, co v něm hřebíkem přibito, přikuto aneb vezděno jest...“ za cenu 850 zlatých v hotovosti a s povinností pečovat o výměnkáře Barboru a Josefa Sedlářovi. Již ale 23. ledna 1899 odstupuje celý domek i s polnostmi své manželce (!?!) Marii Všetičkové za cenu 850 zlatých rakouské měny a „...prohlašuje, že mu celou odstupní cenu jeho manželka v hotovosti vyplatila...“ (!?!) a dále pak „...prohlašuje odstupitel, že on odstup tento neučinil jen na oko aneb ku zkrácení svých věřitelů...“ (!?!). Nová nabyvatelka pak po letech odstupuje domek své dceři a jejímu manželovi touto smlouvou. Když pak Marie Kutá (roz. Všetičková) zemřela v 1964 na krvácení do mozku, vdovec František žil s družkou Marií Novákovou.
František (X-44) s Marií Všetičkovou měli dceru Miladu (XI-28) provdanou za Rudolfa Ellnera a syna Josefa (XI-29), který v Lutíně měl s manželkou Marií Hrazdilovou dceru Marii (XII-34) provdanou za Miroslava Sittu a také syna Josefa (XII-35) o kterém vím jen že byl svobodný a žil v Olomouci.

Františkovi (IX-37) a Marianě ve Slavíkově se pak ještě narodily dcery Františka (X-45) a Marie (X-46), které krátce po sobě zemřely na zánět průdušek.

Další dítě pojmenovali opět Marie (X-47) *1905 a ta se provdala za Stanislava Vančuru z Krčmaně - a posledním ze sourozenců byl Adolf (X-48) *1908 , který se oženil s Marií Dolínkovou, žil
v Blatci a měl tři děti: Drahomíru (XI-30) provdanou za Františka Dočkala, druhou dceru Zdenu (XI-32) provdanou za Josefa Filgase a jediný syn Jaroslav (XI-31) žije dále v Blatci a s Marií Hrabalovou mají dceru Hanu (XII-36) - byla provdaná za Jiřího Chlapíka. Jejich první syn Jaroslav (XII-37) se poprvé oženil s Hanou Holubovou a mají tři dcery Lenku (XIII-21), Radku (XIII-22) a Martinu (XIII-23), s druhou manželkou Jaroslavou Blahušovou děti nemají. Nejmladší syn Zdeněk (XII-38) si vzal za manželku Petru Dostálovou a jejich děti (dvojčata) se jmenují Tomáš (XIII-38) a Kateřina (XIII-39).

Sčítání lidu v roce 1890 zastihlo ve Slavíkově tyto předky:

č.p. 4 - Karel Kutý, majitel domu, *1854 ve Slavíkově, ženatý, tkalcovský dělník, umí číst a psát, jeho manželka Marie, *1859 v Polomí - hospodyně v domácnosti, děti nejsou uvedeny, poněvadž jejich jediný syn Vilém zemřel již v r. 1888. Domácí zvířata žádná neuvedena.

- František Kutý, (Karlův bratr) *1847, tkalcovský dělník, umí číst a psát a jeho manželka Marie *1846 - hospodyně v domácnosti, umí číst a psát. V té době s nimi žily tyto jejich děti: Franta *1871, svobodný, tkalcovský tovaryš, Josef *1882, žák, Anna *1873 - služka v Nové Dědině, Marie *1877 - žákyně. Měli jen jednu krávu.

- František Kutý, vdovec *1821, pracuje za mzdu jako nádeník, umí číst a psát. S ním žije: syn Alois Kutý *1872 - tkalcovský pomocník a dcera Karolina *1869, svobodná, pracuje jako služka v Luběnicích. Měli také jen jednu krávu.

- Jan Kutý, podruh a majitel bytu, *1849, tkalcovský dělník, umí číst a psát a jeho manželka Josefa *1832 v Březsku, hospodyně v domácnosti. Dále dcera Filomena *1890.

František (VII-25) s Barborou (roz. Khýrovou) 11.3. 1874 koupili ve Slavíkově č. 14 hospodu, poněvadž v pozemkové knize je tento zápis: „Šenkhaus No. 14 - 17.3. 1874. Manželé František a Barbora Kutý po nich se na základě leg. kupní smlouvy ze dne 11.3. 1874 právo vlastnické na tuto hospodu pro každého z polovice v ceně 830 zl.R.M. a zároveň právo zástavní za nedoplatek kupní ceny 800 zl. R.M. pro Barboru Jurník vtěluje, konečně ad 13 se výmaz požaduje v obnosu 655 zl. R.M. Karla a Hermenegildy Kolarž na základě kvitance ze dne 16.4. 1873 vtěluje." Příliš se jim asi ale nedařilo, poněvadž již z 1.7.1875 je tamtéž zápis, že 31.5. 1875 prodali hospodu Terezii Odstrčilové se ztrátou za 400 zl. R.M (pozn. JK: jistou Terezii Odstrčilovou si krátce předtím vzal za ženu Jan Kutý (VIII-30) v Čuníně - že by to byla její matka?).

Na tomto místě je třeba se vrátit opět do Slavíkova č.4 k Františkovi (VIII-29) a Marianě Bílé. Po nejstarším synovi Františkovi (IX-37) měli dceru Annu (IX-38) provdala se za Františka Matonohu z Runářova a mladší Marianu (IX-40) - ta se provdala ve svých 43 letech za vdovce Josefa Zapletala (41 let) ze Hvozda, jestli to bylo její první manželství nevím. Zemřela náhle v necelých 55 letech na srdeční vadu.
Také měli dva syny Jan (IX-39) a druhý také Jan (IX-41) - zemřeli jako kojenci na „slabotu“). Jako předposlední se slavíkovským manželům narodilo mrtvé děvče (IX-43) a po něm Filoména (IX-44), která také zemřela jako dítě na „mázdřivku hrtanu“. Jejich otec František zemřel na zápal plic.
Z jejich dětí se Josef (IX-42) *1882 – domkař, tkadlec a obuvnický pomocník – se dožil dospělosti a jeho potomci pokračují dodnes. Během války od 15.2. 1915 do 20.2. 1917 strávil dva roky v aktivní vojenské službě. Roku 1915 se zúčastnil vojenského tažení proti Rusku a utrpěl přitom zranění pravého hlezenního kloubu se zlomeninou kosti. 21.2. 1917 mu byla udělena dovolenka při poukázání penze. Dne 27.3. 1917 byl klasifikován jako nezpůsobilý k další vojenské službě a byl propuštěn s roční penzí 72 korun a příplatkem za zranění 192 korun ročně, uděleným na jeden rok od 1.4. 1917. Protože jeho způsobilost pracovat byla snížena na 50 % byl 1.4. 1918 předán do stavu vojenské ivalidovny v Praze. Tento Josef založil další větev tím, že se oženil s Františkou, dcerou Josefa Šoupala, domkaře z Konice a z jejich tří dětí byl jediný syn Rudolf (X-50) *1911 - tovární zámečník - se oženil s Žofií, dcerou Františka Tyla, familianta ve Slavíkově a odstěhovali se do Přemyslovic (pokračování zde) a v roce 1945 do Města Albrechtic. Kromě Rudolfa měli ještě dceru Marii (X-49), která pracovala jako tovární šíčka a provdala se za Josefa Erbena ze Slavíkova a Annu (X-51) provdanou za Františka Pytlíčka z Laškova, jejich dcera Milada (XI-38) si vzala za manžela Antonína Šišku z Šelešovic. Dceři Marii a jejímu manželovi přenechal na základě odstupní smlouvy otec Josef společně s jejím strýcem Františkem Matonohou domek č. 26 ve Slavíkově, který tito dva vdovci společně vlastnili. I v této smlouvě je klauzule o tom, že její účastníci prohlašují, že nemají židovské předky.

Druhým synem Františka (VII-25) a Barbory Khýrové ze Slavíkova byl Jan (VIII-30), který byl podruhem a tkalcem v Čuníně 52 , proto je o něm psáno tam i když se asi jeho dvě dcery z druhého manželství s Josefou Matouškovou (rozenou Wilertovou) z Březska se narodily už zase ve Slavíkově č.4. Po nich se narodil Josef (VIII-31), ale zemřel v 10 letech na osypky (spalničky). Jan a Josefa se v roce 1899 přestěhovali do Bedihoště i s třemi dětmi Josefy z prvního manželství s Antonínem Matouškem, přičemž nejstarší z nich - Antonie už měla i nemanželskou dceru Annu (*1898). Jan v 1914 zemřel a vdova Josefa se v roce 1919 potřetí vdala za Josefa Barvu z Kralic na Hané. Zemřela v roce 1933 v Bedihošti.
Třetí v řadě z přeživších sourozenců - Karel (VIII-32) *1855 - tkadlec - se dodatečně přihlásil za otce syna Viléma (IX-48), který se za svobodna narodil Marianě (dcera Antonína Stropka, podruha v Polomí 42) a s ní se pak i oženil. Vilém se narodil v Polomí č. 35 a zemřel ve třech letech na psotník. Jeho otec Karel zemřel na chronický katar žaludku.
Pak následovala série tří dětí, které záhy zemřely - Barbora (VIII-33) na záškrt, Anna (VIII-34) na spalničky a Alois (VIII-35) na plicní tuberkulosu. Po tomto neštěstí se narodila Aloisie (VIII-36) a provdala se za Jana Sekaninu z Luběnic, který ale po 8 letech manželství zemřel na tuberkulosu. Vdově Aloisii se pak za 3 roky narodil nemanželský syn Jan (IX-104), který nesl příjmení Kutý (otec zůstal neznámý), bohužel po prvním roce zemřel na tuberkulosu plic.
Karlova sestra Karolina (VIII-37) *1869 - domkařka a služebná - měla dvě děti Josefa (IX-49) a Annu (IX-50) - dvojčata (otec neznámý), která po několika dnech zemřela, obě na vrozenou slabost. Dětem byl za kmotra Karolinin bratr Alois (VIII-38) s manželkou Aloisií ze Slavíkova. Sama Karolina nějakou dobu bydlela v Laškovském Dvorku u příbuzných (viz sčítací archy tam), pravděpodobně byla slabomyslná a v 61 letech zemřela na rakovinu prsu.
Nejmladším ze sourozenců byl Alois (VIII-38) *1872 - domkař a tkadlec (vojenské záznamy zde). Bydlel ve Slavíkově č. 4 a byl dvakrát ženatý. Poprvé s Aloisií, vdovou po Antonínu Kvapilovi z Malé Rakové (rozenou Kolářovou, dcerou Josefa Koláře, domkaře ze Slavíkova). Měli spolu čtyři dcery, z nichž nejstarší Antonie (IX-51) zemřela bezprostředně po narození. Další z dcer Marie (IX-52) *1898 byla služebnou ve Slavíkově a narodila se jí dcera Josefa (X-52), ke které se dodatečně jako otec přihlásil Josef Kobliha - dělník v Lutíně, syn Metoděje Koblihy z Lutína.
Poslední dvě dcery těchto rodičů byly Annny a obě brzy zemřely. Ta první Anna (IX-53) na katar průdušek, o druhé Anně (IX-54) nic bližšího nevím. Oběma děvčatům byli za kmotry Theodor (VIII-48) a Anna Kutí z Nové Dědiny.
Jejich matka Aloisie sama zahynula velmi nešťastně, poněvadž se při záchvatu padoucnice utopila v močůvce a Alois (VIII-38) se za čtyři měsíce oženil s Marií, dcerou Františka Šimka, podruha v Budětsku, a měli spolu opět čtyři dcery, z nichž nejstarší Emílie (IX-55) zemřela na spalničky, Růžena (IX-56) pracovala u fy Sigmund v Lutíně a provdala se za Františka Koníčka z Ohrozimi (dělník u fy Chema) poslední dvě se jmenovaly Františka (IX-57) a Berta (IX-58) . O Františce nic bližšího nevím, ale Berta pracovala jako pomocnice v domácnosti ve Slatinicích a provdala se za Rudolfa Hornáka z Doudlevce u Plzně, který pracoval jako kuchař v Sigmě Lutín. Jejich matka Marie v r. 1935 zemřela na zápal plic a srdeční adynamii.