Něco málo o historii obce. V Budětsku (dříve též Buděcko) je zaznamenán jako první náš předek Josef (VIII-9) *1853, domkař z Velké Rakové č.27, který se přiženil do č. 61 a s Josefou, dcerou Josefa Striegla, domkaře v Budětsku. Rodiče nevěsty novomanželům předávají svou chalupu č. 61 v Budětsku což dokládá tato odstupní smlouva - lépe čitelná v přepisu zde. Za povšimnutí stojí, že ani rodiče Strieglovi ani novomanželé neuměli psát a místo podpisu udělali na smlouvě jen křížky.
Josef (VIII-9) v 37 letech umírá na novotvar oka (přepis zprávy zde) a vdova zůstává s třemi dětmi sama. Bylo třeba vypořádat pozůstalost a tak je soudenm dotázán farní úřad na data narození dětí a ten je soudu sděluje - čitelný (přepis zde) Následně je sepsána pozůstalost v níž už uveden i poručník dětí (přepis zde). Rozdělení majetku bylo provedeno dohodou dědiců podle tohoto protokolu (přepis zde). Na základě toho byla polovina domu připsána třem dětem stejným dílem jako dědictví po otci což dokládá zpráva soudu, přepis zde. Dokument o tom, že vdova zaplatila poplatek za dědické řízení není nijak zajímavý (přepis zde), ale jeho cena spočívá v tom, že na něm svým podpisem stvrzuje převzetí odevzdací listiny - tedy se od svatby již naučila podepsat, přestože velmi kostrbatě. V roce 1895 byla matka dětí vyzvána, aby platila úroky z majetku svých dětí (přepis zde), což ona rozhodně odmítla s tím, že všechny jsou ještě nezletilé a stará se o ně. Na čem se zakládá další dokument není příliš jasné, ale pravděpodobně aby přenesla břemeno placení úroků z poloviny domku patřící nezletilým dětem, pronajala (nebo prodala?) ji manželům Házovým. Ti ale po její smrti v roce 1896 na vleklý katar žaludku (v 41 letech) koupili i druhou polovinu domu, jak se dá vydedukovat z platebního rozkazu s odvoláním na licitaci (přepis zde) dne 1.6. 1896 (zmínka o předchozí "držbě" poloviny domku) úroky opakovaně dětem neplatili a přestože k tomu byli berním úřadem pravidelně vyzváni přípisem (přepis zde). Zřejmě si z toho nic nedělali podle toho, že upomínek dostali několik, na ukázku uvádím jen tu s pořadovým číslem 10 z 1904.

Josef s Josefou měli čtyři děti, z nichž Mariana (IX-24) zemřela v dětském věku na záškrt, o Františce (IX-25) se mi nic nepodařilo zjistit.

Jejich bratr Jan (IX-26) se od jara 1895 učil u ševce Langra v Konici a protože v té době již byl sirotkem, žádal poručník sirotčí pokladnu o vydání peněz (přepis zde) na "školné". Tuto žádost si zřejmě vyžádal Langer protokolárně u soudu (přepis zde). Když pak v roce 1899 své učení končil opět poručník požádal o uvolnění peněz na zaplacení výuky c.k. okresní soud (přepis zde). Jan byl potom v dalším učení na obuvníka Františka Rozehnala v Prostějově, když se jeho mladší sestře Anně (IX-27) stala nepříjemnost a sice když šla koupit pro hospodského, u kterého byla ve službě, tabák za 40 zlatých, tak je ztratila - viz níže. Jan se jí u soudu snažil zastat tímto dojemným dopisem. Je psán dětskou rukou (Janovi bylo tehdy 19 let!) a plný gramatických chyb - přepis zde.
V roce 1905 Janův poručník Josef Páleník žádá o předčasné prohlášení Jana zletilým (přepis zde), poněvadž tento se chce oženit a založit si živnost. Oženil se (1905) s Josefou Zajíčkovou, dcerou Josefa Zajíčka, domkaře v Konici a pak se přestěhoval do Konice č.298.
A když se konečně Jan stal v dospělosti domkařem a obuvníkem byl dne 15.2. 1915 presentován k aktivní vojenské službě, ale už 19.4. 1915 byl propuštěn a superarbitrován jako způsobilý pouze ke službě u vojska beze zbraně. 5.6. 1915 byl opět prezentován k aktivní vojenské službě na základě všeobecné mobilizace a 12.9. 1916 klasifikován jako vhodný pro pomocnou službu, 6.11. 1916 klasifikován jako vhodný pro strážní službu a konečně 26.12. 1917 propuštěn z výkonu vojenské služby pro nepoužitelnost a služební nezpůsobilost (z důvodů epilepsie), pro vyměření penze mu byly započítány 3 roky služby. Více v kapitole Vojenské spisy.
Jan (IX-26) měl s Josefou několik dětí - nejstarší Rudolf (X-28) žil v Konici s manželkou Emilií Koštovalovou, Marie (X-30) se provdala za Vojtěcha Krče z Křemence, Karel (X-29) zůstal po sňatku s Marií Snášelovou v Konici, Anna (X-31) se provdala za Václava Tylšara z Konice, její sestra Emílie (X-32) se tamtéž provdala za Aloise Fabiána a nejmladší Oldřich (X-33) se s manželkou Jolanou Gáfrikovou odstěhoval do Moravské Třebové. Více v části o Konici.

Poslední ze sourozenců byla Anna (IX-27) a poněvadž její matka zemřela když bylo Anně 12 let (otec ještě o 6 let dříve) tak jí byl za poručníka ustanoven Josef Páleník. Pracovala jako služebná u hostinského Františka Kadlčíka a podle soudního protokolu z roku 1902 jí byla nařízeno zaplatit náhradu - přepis zde za peníze, které ve službě poztrácela a protože v té době ještě nebyla zletilá, musel s tím souhlasit její poručník. Celé se mi to zdá nějaké podivné - 40 zlatých byly tenkrát velké peníze (za 60 zlatých už se dala koupit kráva) a tabáku by za ně musela být celá fůra! A co by s takovým množstvím najednou hospodský dělal? Že by tolik peněz svěřil 17-ti leté služce? A i kdyby - ta by si je jistě pečlivě uschovala do nějaké kapsičky, aby je nevytrousila! A pak je po ní soudně vymáhal i s úroky! Dokonce i její bratr Jan ve svém dopise (viz výše) píše že "jest to tam velice špatný hostinec jenž by ona se tam ocut dostala prič". Kdoví co se tam přihodilo. Škoda, že není k dispozici text té upomínací žaloby č. 286/1 z roku 1901, třeba by tam byla i její verze události.
V roce 1908 pak Anna ve svých 24 letech již nabyla plnoletosti a žádá o vydání svého dědictví po rodičích - přepis zde, které do té doby spravoval poručník. Později pak bydlela v Krásně nad Bečvou u Jana Pokorného a pracovala jako dělnice v sirkárně firmy Kohn (později Helios), která tam byla v provozu mezi lety 1911 - 1923. V 1910 se provdala za obuvnického pomocníka Eduarda Výrostka z Valašského Meziříčí.

V obci také působil Jan Kutý (IX-101), který pocházel z Pěnčína a zde nastoupil jako učitel na místní trojtřídní škole. V kronice obce Budětska je o něm první zmínka v roce 1928, když v pololetí nahradil odcházející kolegyni, v roce 1930 je už uveden jako třídní učitel a v roce 1932 se tam píše, že jako učitel dostal tzv. definitivu (t.j. trvalé místo zaměstnance ve státní službě) a tím byl tzv. "pod penzí".
Tentýž učitel Jan Kutý je v roce 1935 při příležitosti oslav 85. narozenin prezidenta Masaryka jedním ze slavnostních řečníků. Stejně tak proběhla oslava tohoto výročí i v roce 1936. Pan učitel byl na tehdejším venkově váženou osobností a asi byl dobrý řečník, protože mu byl roku 1934 svěřen slavnostní projev při příležitosti odhalování pamětní desky padlým v 1. sv. válce (byl mezi nimi i Antonín Kutý) v obci Raková. Koncem roku 1936 se ale vrátil do Pěnčína jako učitel a později se tam stal ředitelem školy. Další jeho řečnické vystoupení je zaznamenáno v kronice obce Krakovec v roce 1949 a to hned dvakrát: v listopadu při výročí bolševické revoluce v Rusku a v prosinci téhož roku při příležitosti oslav 70. narozenin generalisima Stalina.

Sčítání lidu v roce 1880 zastihlo v Budětsku tyto naše předky:

č.p. 61 - Josef Kutty, *1853 ve Velké Rakové - majitel domku a tkalcovský mistr jeho manželka Josefína *1853 v Budětsku - pomocnice při řemesle a jejich dcera Františka *1880.

Je zvláštní, že tu není zmíněna její sestra Mariana *1878, která údajně zemřela až v roce 1881. Dobytek není uveden žádný.

Kromě toho je při č.p. 71, jehož majitelem byl Jan Kalvoda - tkalcovský dělník, uvedena Mariana Kutty *1796 v Budětsku (domovská příslušnost do Slavíkova) jako vdova a pomocnice v domácnosti. Mohla by to být vdova po Liborovi Kutém (1795 - 1872) rozená Pospíšilová, ale ta podle matrik zemřela již 1877.

Při sčítání lidu v roce 1890 byly zaznamenány tyto změny:

č.p. 61 - Josefa Kutá, vdova, majitelka domu, *1854 v Budětsku, tkalcovská dělnice, uměla číst a psát, živila tyto děti: Jan *1882 - žák, Františka - *1880 a Anna *1884. Dobytek neměli.