Malá obec na křižovatce silnic z Konice do Litovle a z Rakové do Haček. Jméno je opět utvořeno od osobního jména Rak a protože byla v sousedství ještě jedna Raková, byla tato menší nazývána Malou Rakovou či Rakůvkou. Poněvadž její obyvatelé nebyli německé národnosti bývala také označována jako Moravská Raková. Dokonce roku 1609 Malé Rakůvky. Bývala lénem moravského markraběte a v 16. stol. náležela statku krakoveckému. Znak obce.
Od 17. stol. nastává postupný rozvoj Rakůvky - zatímci podle údajů z roku 1668 obec obývalo sedm poddaných s rodinami, koncem 17. stol. bylo evidováno již 11 osazených usedlostí z nichž ale jen šest dosponovalo pecí s komínem (údaje ze soupisu panství Krakovec).
Obdělávání půdy přitom znesnadňoval močálovitý terén, výnosy z úrody nebyly příliš velké - dařilo se pouze ovsu a žitu. Ve zprávě z konce 18. stol. se uvádí: "Obec Rakůvka leží na chladném, středně vysokém návrší mezi kopci a podlesím. Poněvadž usedlí ze setby špatnou sklizeň mají, sedlák stěží dva koně, chalupník však žádného vydržovati nemůže, pročež musí role jen s jedním koněm potřikráte, části na mokřinách počtyřikráte, obdělávati. Kvůli špatnému podnebí se pěstuje pouze žito a oves. Pšenice, proso či len sadí se jen málo neb vůbec. Předení se ani v nejmenším neprovozuje. Třetina úrodné půdy musí po celý rok zůstati ladem ležeti."
Stavení v obci byla prostá - vcházelo se do nich z návsi širokým vchodem, který ústil do síně a pokračoval dále do dvora, kde se nacházely hospodářské budovy - chlévy, stáje a stodola. Nad vchodem se nacházel otvor do podstřeší (hůru), kam se ukládalo seno. Další hospodářské prostory - komory, které sloužily k uskladnění domácích potřeb a zásob - bývaly součástí samotného stavení. Ze síně se vcházelo do jizby neboli cimry, kde se celá rodina scházela a přijímala návštěvy. Původně otevřené ohniště, které zde stávalo ve starších dobách nahradila postupem času pec. Vybavení jizby bývalo skromné - vedle stolu a židlí pro hospodáře a almary nechyběly vyřezávané lavice a malované truhlice. Stěny jizby často zdobily obrázky s náboženskými motivy, ozdobné talíře a malované džbánky zavěšené na dřevěných lištách. Dříve se v jizbě i přespávalo, takže bychom tady našli i postel, avšak funkci ložnice později plnila světnička, která bývala spojena s jizbou. Z jizby se pak stala reprezentační místnost celé usedlosti.
Cena takové nemovitosti bývala různá a při změnách majitele nemusela být vyplácena najednou. Jistou představu o její výši si lze udělat za základě kupních smluv (viz kapitola Smlouvy). Konkrétně v Rakůvce jistý Josef Zapletal koupil v roce 1824 usedlost č. 13 se zahradou o výměře 24 sáhů čtverečních za 120 zlatých konvenční měny splatný ve třech splátkách. Kromě toho z vlastnictví této nemovitosti pro něj vyplývala povinnost odvádět ročně do obecní pokladny dva zlaté (tedy de facto dnešní daň z nemovitosti) a vrchnosti devět krejcarů. A ještě byl každý rok vůči vrchnosti povinován třinácti dny ruční roboty.
V letech 1805 - 1810 se v Čechách a na Moravě v důsledku ložírujících armád rozšířila tyfová epidemie a na území bohuslavické farnosti si vyžádala život 15 lidí, převážně nad 50 let věku. Konkrétně přímo v Rakůvkách na něj zemřely tři ženy a tak hned po Hvozdu, kde na tyfus zemřelo 9 osob, patřila Rakůvka k nejpostiženějším obcím v bohuslavické farnosti.