Táhlá obec v údolí potoka, která dostala jméno nejspíše po zakladateli staré slovanské vsi Přemyslovi. Ve 13. a 14. stol. bylo Konicko majetkem knížecím. Lokátor pronajal od knížete část zalesněného kraje, pozemek rozdělil na lány, které byly novým osadníkům propůjčeny za určité poplatky a povinnost roboty. Přemyslovský lokátor se asi jmenoval Přemysl Oldřich, proto byla později osada přejmenována na Ulrichsdorf (Oldřichov). Od roku 1612 se již pak - kromě krátkého období protektorátu - jmenují Přemyslovice. První písemná zmínka pochází z roku 1309. Kostel s farou zde byl již v roce 1386, současný kostel pochází z roku 1854, škola byla zřízena roku 1784, pošta v roce 1896.

V jižní části obce se nachází větrný mlýn. Původní byl celý dřevěný a přivezl ho do obce roku 1884 nějaký Krečmer ze Slovácka. Brzy poté, co jej postavil, mlýn shořel. Nynější zděný pochází z 90. let minulého století. Ještě počátkem tohoto století v něm mlel jeho majitel Fr. Hrabal.

V lese severozápadně od obce stojí přemyslovický zámek. Byl tam původně panský dvůr zvaný Emerencin. Dvůr dal postavit majitel konického panství Karel Příza a pojmenoval ho na památku své manželky Emerencie, rozené Findeisové z Doubravníka. Zámek dal zbudovat v novogotickém slohu po roce 1825 století majitel velkostatku, brněnský továrník na sukna Edmund Bochner. V letech 1880-1883 byl přestavěn v novogotickém slohu. Nyní má dvě věže a cimbuří za zámkem je zámecký les. Ten je však zarostlý a zdevastovaný. V lese je vystavěna rodinná hrobka továrníka, v níž je sám pohřben. Zámek byl v soukromém vlastnictví až do roku 1951, kdy v něm bydleli potomci továrníka. Poté byl zámek využíván různými školami, sloužil jako vzdělávací středisko i jako místo konání dětských letních táborů. Po roce 1989 byl zámek vrácen zpět původním majitelům, ale ti jej však prodali a nový majitel se zámku moc nevěnuje. Funguje pouze jeho část a to jako hospoda. Zámek je veřejnosti nepřístupný.