Obec se připomíná již v listinách z r. 1131, další zmínka je z roku 1318 v již zmiňovaném sporu o majetek probošta Sbora. V roce 1656 byli v Luké 4 osedlí, kteří osévali 14,5 měřic ozimů a 7,5 měřic jařin. Poněvadž poddaní v podhorských vsích haňovického panství (Hradečná, Slavětín, Savín a Luká) nebyli spokojeni s robotními povinnostmi - zdály se jim příliš tvrdé - sjednala s nimi vrchnost již v r. 1709 smlouvu, podle níž mohli místo roboty odvádět roční plat.

Kostel zde byl již v roce 1371, ale od roku 1632 byla fara pro nedostatek kněží neobsazena a obec byla přidělena k faře bohuslavické ( tedy i matričně). Ve 14 stol. byla nazývána městečkem, s Ponikví tvořila samostatný statek. Po husitských válkách přešla k laškovskému panství a počátkem 16. stol. k panství krakoveckému, které se r 1712 stalo součástí panství Čechy pod Kosířem. V roce 1930 zde žilo 504 osob.