Obec Hačky má podobu okrouhlice a rozkládá se na malém návrší západně od Litovle směrem na Konici na svahu Českomoravské vrchoviny. Nadmořská výška je 473 m. Středem vesnice protéká potok prýštící z pramene na horním konci vesnice a teče od západu k východu kolem hranice s Bohuslavicemi a Rakovou pod jménem Lesnik a vlévá se do Pilavky. Poloha vesnice je sjízdná na všechny strany. Podnebí je o něco chladnější než na ostatní Hané

Jméno osady je (podle F. Müllera) vlastně jméno bývalé trati "Háčky", na níž byla osada založena. Toto místní jméno je odvozeno od slova "hať" (německá zkomolenina "hatsch" a znamenalo bažinaté místo. Cesta k osadě vedla mokřinou, byla pokrývána proutím nebo větvemi a byla nazývána "haťovou". V různých obdobích se jméno měnilo - např. v roce 1318 se nazývala Hatzki, roku 1510 Haczki, roku 1751 Hacžek, roku 1846 Haček, roku 1872 Háčky, za protektorátu Haken. V poválečných letech bývala psána Háčky, současní obyvatelé preferují krátkou formu názvu, tedy Hačky. Stará obecní pečeť měla ve znaku tři podkovníky (viz obr.).

Obecní pečeť

Dle prof. Sládka je jméno Haček zdrobnělina staročeského jména hat, hati = křovina nebo pozemek v křovinatém místě, rovněž ale cesta přes bažinaté místo zpevněná otepemi větví či dřevem, tedy hatěmi. Je tedy možné, že tudy vedla cesta k již mnohem dříve existujícímu Klužínku. Prof. R. Šrámek uvádí o jménu Haček toto: odvozeno od haťka, deminutivum k apelativu hať, kde staročeské ť bylo asibilované (Hac´ky), mylně spojeno s apelativem háček a odtud změna na č a množné číslo roce 1872 - Háčky.

První zpráva o Hačkách je pak spolu s Bohuslavicemi z r. 1318, byť vesnice jistě existovala již před tímto datem, asi od poloviny 12. století. Bylo to ve sporu mezi Alžbětou z Glavše a jejím strýcem Zborem, proboštem Olomouckým, o 5 vesnic z dědictví. Byl vyřešen tak, že Alžběta dostala Bohuslavice a Loučany a probošt Majetín, Loučku a Hačky. Na první pohled se zdají obce daleko od sebe, ale zřejmě se jednalo o majetek drobné šlechty, která se - stejně jako velká - bránila vcházením ve spolek proti propadnutí statku knížeti či králi při odúmrti. Konicko bylo vesměs sídlem drobné šlechty - velká sídlila jen na Bouzově a v Boskovicích.

Vypráví se, že Hačky bývaly městem (o čemž lze s úspěchem pochybovat) - pod dědinou ve studni "v bahno prý jest potopený zvon" v místě, kde stával kostel a před hostincem v č.9 býval "husí rynek". Na skalce Josefa Vychodila pod dědinou prý bývala pevnost. Také tam při lámání kamene na stavbu mlatu č 29 přišel majitel r. 1894 na kamení, které bylo složeno jako v nějaké kamenné zdivo asi 60 - 80 cm silné, jež se dalo rozebírat rukama. Adolf Švec z č. 19 vyoral na "Tabulce" tabulku z kříže ost a při kopání hlíny na svůj mlat v obecním svahu pod dědinou u výměny č.16 vykopal r 1920 dvě popelnice. Dle zprávy Františka Kutého přišel tento při orání "Na díle" na základy stavby. Antonie Žváčková prokopávala v r 1860 "Na čtvrtce" mez a asi 0,5 m hluboko vykopala rozbité hliněné a kamenné nádobí. Též prý v tom roce došlo na obec několik papírů psaných latinsky nebo německy, v nichž byl dotaz, kolik tisíc obyvatel zde ve městě bydlí. Adresováno bylo na město Hačky.

Ač o sousedních vsích (Bohuslavicích, Rakůvkách, Rakové) se mluví ve zprávách z let 1349, 1355, 1374, 1447, 1460, o Hačkách se mlčí od r. 1318 co přešly zásluhou probošta Zbora do správy olomoucké kapituly a zůstaly u ní beze změny až do roku 1508, kdy směnou - - spolu s jiným zbožím - za Mezice (kapitula slučuje a zaokrouhluje statek), se dostávají zpět do šlechtických rukou. Roku 1446 patří Hačky právem hrdelním do Konice, šibenice bývala v prostoru za dnešním nádražím.

V 15. a 16. stol. byly Hačky převážně pustou osadou. Roku 1585 (za Viléma Bítovského ze Slavíkova) se skládá panství Krakovec ze vsí: Suchdola, Nové Vsi (Haček), Bohuslavic, Polomí, Luké, Vilémova a Krakovce. Noví osadníci sem přišli až v roce 1609, kdy je zakoupil Jan mladší ze Zástřizela a obec dostala také nový název - Nová Ves. Původní jméno Hačky se začalo opět používat až od roku 1657. Mezi lety 1606 a 1618 k nim přikoupil část panství Bílé Lhoty a to vsi Ludmírov s dvorem Dětkovice, Hvozd a Otročkov. Naopak zase prodal Suchdol a vytvořil tak soustředěné panství krakovecké, jak se v podstatě dochovalo až do zrušení roboty. V Krakovci si přestavěl tvrz do nynější podoby. Pak se ale zúčastnil povstání r. 1618 a byl pokutován ztrátou všeho majetku a uvězněn na Špilberku v Brně, kde i zemřel.

Statek spolu s Hačkami byl dán císařem Ferdinandem II. na návrh Dietrichsteina městu Mikulovu na opravu jeho hradeb. Mikulov prodává statek r. 1657 kardinálovu synovci Ferdinandu Dietrichsteinovi za 26 tis. zlatých a tento r. 1661 za 27 tis. zlatých obrstu Marku Lubetichovi z Kapelettu, zakladateli kaple sv. Antonína Paduánského v Krakovci (r. 1686). Jeho syn prodává statek r.1691 Marii Rosalii, hraběnce z Pruskova a ta r. 1712 Ant. Dom. Winklerovi z Winklersbergu. Tento spojil Krakovec se zakoupenými Čechami p. Kosířem v jeden celek, čímž mu patří: Krakovec (zámek + dvůr, pivovar, palírna), Bohuslavice + dvůr, Rakůvka, Hačky, Polomí, Luká + dvůr a kostel, Hvozd + mýto, hostinec, sklepy, Dětkovice, Ludmirov + dvůr, Otročkov.

Ten v r.1716 pro dluhy vše prodává hraběti Ad. Ig. Bertholdovi a 1753 panství získal jeho zeť Antonín, svobodný pán z Grechtleru. Tento jako řádný hospodář obnovil hraniční kameny (nález ve Hvozdě) a protože potřeboval peníze, prodal r.1762 hostinec i mlýny a r. 1767 rovněž všechny poddanské usedlosti, do dědičného vlastnictví (viz prodejní smlouva Josefu Kutému). Za poplatek upravil laudemia a odúmrť. Založil pozemkové knihy pro všechny vesnice, v nichž upravil pro všechny tehdejší majitele výše laudemií, platů za převody, platů a dávek vrchnosti, čímž se tyto vsi vymanily z úplného (na vůli pánově závislého) poddanství a vyrovnaly se tak právním postavením kolonizačním vsím založeným v 13. stol., které byly postaveny na německém právu (Kladky). I přes to, že za výkup získal dosti peněz, prodal r. 1768 obě panství (Krakovec i Čechy) tajnému císařskému radovi Emanueli Tellez-Menezes a Kastro, vévodovi ze Sylva-Taroucca (původem z Portugalska) a v majetku tohoto rodu zůstalo až do konfiskace v roce 1945. U jeho vnuka Augusta pobýval na zámku v Čechách pod Kosířem český malíř Josef Mánes.

Roku 1557 jsou Hačky pusté (snad po vyhoření) a zůstávají tak až asi do roku 1581, ale pro rok 1585 se již dochovalo přiznání k berním (sv. mikulášské) pořízeným dle sněmovních snesení u krakoveckého panství. Na 1. místě je tam uvedena Nova Villa (Nová Ves) jako nově osazená (ač jiné prameny - Burian - ji uvádějí jako takovou teprve roku 1600). Zdá se, že nová obec byla založena o několik set metrů dále. Název Nová Ves se udržel až do 30-tileté války, kdy je pak opět nazývána starým jménem Hačky. V rozporu s těmito údaji uvádí V. Nekuda, že Hačky byly pusté již roku 1506 a znovu byly obsazeny až roku 1657. Toto určení nebude asi zcela přesné, poněvadž již v nejstarší dochované matrice obce Konice z roku 1655 je několik záznamů týkajících se Haček. Není tam ale žádný záznam o Kutých. Navíc lánový rejstřík uvádí v Hačkách již 8 usedlých před rokem 1657.

Počátkem 17. stol. se často měnili faráři i fary Konice s Kladkami, Bohuslavice s Lukou a Vilémovem či Bouzovem se střídavým slučováním. Posléze se r. 1672 se ustálila fara bohuslavická, jež spravovala faru Luká a Vilémov. Kolatura se pak skládala ze vsí příslušných k faře bohuslavské, tj. Bohuslavice, Hačky, Raková, Rakůvka, Krakovec, vsí k faře vilémovské, tj. Vilémov, Cakov, Olbramice, vsí k faře lukovské, tj. Luká, Polomí, Ješov, Veselíčko, Březina, Javoříčko, Hvozd, Vojtěchov, Ludmírov, Otročkov, Dětkovice, což trvalo až do r. 1784, kdy se vyčlenila fara vilémovská, lukovská - z níž připadly do Bohuslavic Polomí a Hvozd s Otročkovem. Ludmírov s Dětkovicemi pak přešly do Kladek. Další informace např. na https://www.hacky.cz/historie