Konicko zabírá severovýchodní část Drahanské vrchoviny, svažující se do Hornomoravského úvalu. Průměrná nadmořská výška je cca 450 m n.m.

Celá Drahanská vrchovina je součástí masivu zvrásněného ve starším období kamenouhelném a později srovnaného v parovinu, stejně jako Nízký Jeseník a Oderské vrchy. V pozdějších třetihorách byla oddělena od Oderských vrchů poklesem olomoucké pánve. Vytvořily se i propadliny menší - pěnčínská, laškovská a velkosenická. Ty byly později zaplaveny miocenním mořem do výše cca 500 m. Dokládají to nálezy mořských ulit u Přemyslovic, Čunína, Křemence a Konice. V diluviální době se oblast dále nivelizovala naplavováním spraše. V puklinách devonských vápenců se vyskytují křemenné a rudné žíly. U Ponikve byly nalezeny stopy po rýžovištích zlata z doby Keltů kolem r. 400 př.Kr. Vyskytují se zde i ložiska krevele, magnetitu, hnědel, zlatonosné kyzy, tuhy. Ostatní část oblasti je tvořena kulmem, který se těžil na pokrývačskou břidlici.

Konicko má hodně potoků a bystřin, ale větší řeka zde není. Rybníků bývalo hodně, dodnes se jich zachovalo jen několik.

Podnebí je zde, zvláště v jihozápadní části, dosti drsné. Nepříjemné jsou hlavně severovýchodní větry, přestože po čtvrtinu roku vanou větry západní. Průměrná roční teplota je kolem 7 st. C, nejteplejším měsícem je červenec. Srážky dosahují cca 500 mm ročně, což kraj řadí k sušším oblastem republiky.

Konicko je převážně hornaté, téměř 1/3 je porostlá jehličnatými lesy s převahou smrku. Z listnatých se ve větší míře vyskytuje buk a u vod olše. Bohatá je rovněž květena, zvláště ve vápencové oblasti. Ze zvěře se zde nacházejí pouze menší savci, největším je srnec. Zato velmi bohaté je ptactvo, kterého bylo zjištěno 36 druhů (kdysi).