České mincovnictví se dělí na tři hlavní období: denárové (kolem 950 - 1300) s krátkým obdobím brakteátovým, dále grošové (1300 - 1520) a nakonec tolarové (1520 - 1892). V denárovém období je hlavní mincí denár, v období grošovém pražský groš (měl 12 penízů). Za Jana Lucemburského byl zaveden zlatý dukát, v době husitské se razily tzv. haléře. Za Vladislava II. se vedle pražských grošů razily peníze "bílé", jichž bylo za jeden groš 7, a peníze "černé", kterých bylo 14 za jeden groš. Za Jiřího z Poděbrad byl u nás povolen míšeňský groš, přičemž se 2 kopy míšeňských grošů rovnaly 1 kopě grošů českých. V tolarovém období se razí tolary, půltolary, čtvrttolary, bílé groše, groše, krejcary, trojníky atd. v podstatě až do zavedení korunové měny v r. 1892.

Dukát
Roku 1750 byla v rámci tereziánských reforem zahájena i reforma měnová. Spočívala ve zjednodušení a sjednocení dosud nesčetného množství mincí a přesáhla i hranice sousedních států. V Rakousku byla zavedena 20 zlatková měna – tzv. konvenční měna - C.M. (podle měnové konvence s Bavorskem z r. 1753) a na základě světových cen byl zakotven poměr zlata a stříbra 1:14, přičemž ve zlatě byl základní jednotkou dukát (císařský nebo kremnický), ve stříbře pak tolar. V ní se počítalo 1,5 zlatého = 1 tolaru, který však neexistoval jako mince fyzicky, ale existovaly 2 konvenční zlaté, jichž 20 připadalo na 1 marku ryzího stříbra. Bavorsko však již po roce ustoupilo od zmíněné konvence a přešlo k měně 24 zlatkové“.Jako obchodní mince se razily: čtyřdukát o váze 13,95 gramu o ryzosti 0,9869 (tj. zlaté zrno vážilo 13,768) a dukát o váze 3,49 gramu, stejné ryzosti (obsahoval tedy 3,442 g zlata), konečně pak stříbrný levantský tolar o váze 28,05 gramu, ryzosti 0,833 (tj. 23,387 g stříbra, první tyto tzv. "tolary Marie Terezie" se razily již v r. 1780).


Tolar
(z němčiny - thaler) byla hrubá stříbrná mince, kterou začali razit páni Šlikové od r. 1519 v Jáchymově se svým znakem – českým lvem a obrazem sv. Jáchyma, později všechny mince, které vážily více než 1 lot čili 15 gramů. Měly rozličná jména a hodnotu. V r. 1750 byl učiněn pokus zavést jednotnou měnu ve všech dědičných zemích Habsburků - z vídeňské marky (hřivny) se razilo 12 tolarů = 24 zlatých. Rychle však následovala další reforma, jež byla skutečně významná - zavedení konvenční měny. Tzv. k o n v e n č n í měnu (C.M.) sjednala Marie Terezie r. 1753 dohodou s Bavorskem, kde se měly razit mince shodně s ražbou rakouskou. Razily se tolary v hodnotě 2 zlatek, půltolary a čtvrttolary. Mince s označením "zlatka" (Fl=florin) byly raženy až do 2. pol. 19. stol., tj. konvenční (tolarová) měna zůstala zákonnou měnou v Rakousku až do r. 1857. Obyčejně se počítal 1 tolar za 30 stříbrných grošů, čili 1,5 zlatého (3 koruny). Mince tolarová byla trvalou jednotkou všech systémů mincovnictví až do doby novější, kdy teprve ustoupila systémům se setinovým dělením – frankům, markám, dolarům a korunám.


Zlatý
(z němčiny Gulden, fran. Florin) – původně zlatá mince, ražená nejprve r. 1252 ve Florencii. Po vzoru byzantských peněz měl na jedné straně obraz sv. Jana Křtitele a na druhé lilii s nápisem Florentia. Znenáhla byly tyto zlaté mince nahrazovány dukáty. Stříbrný zlatý byl rozšířenou jednotkou v německýc zemích a jejich okolí. Obyčejně se dělíval na 60 krejcarů po 4 fenicích (haléřích) a všeobecně se 1 zlatý = 2/3 tolaru, čili 3 zlaté = 2 tolarům.
V letech 1561 - 1573 byl v oběhu zlatý rýnský o 60 krejcarech, v letech 1576 - 1578 byl zaveden malý groš. V době třicetileté války byla ražena znehodnocená tzv. "dlouhá" (lehká) mince. Konvenci ale Bavorsko již r. 1754 vypovědělo z obavy z důsledků snížení obsahu stříbra ve svých mincích. Proto byla sjednána mezi Rakouskem a Bavorskem nová dohoda, podle které Bavorsko razilo minci o 1/5 hodnotnější. Toho příkladu následovaly ostatní jihoněmecké státy a vznikl rozdíl mezi rýnským zlatým a zlatým konvenční měny takže se pak počítalo ve zlatkách nebo rýnských přičemž 1 rýnský zlatý se rovnal 1 zlatému a 12 krejcarům konvenční měny).


Krejcar
1. listopadu 1858 došlo k další měnové reformě a Rakousko zavedlo nový rakouský zlatý (zl. rakouské měny - Ö.W. – florenus, maď. forint) jehož 45 kusů se razilo z libry stříbra. Základní mincí byl zlatý, který měl 100 krejcarů. Pak se 100 starých zlatých (konvenčních) rovnalo 105 novým (rakouským). Nový zlatý byl rozdělen na 100 krejcarů. Po zavedení měny korunové 1892 zůstaly jenom zlatníky v ceně 2 korun. V 1870 se razily také zlaté mince v ceně 8 a 4 zlaté v hodnotě rovnající se 20 fr. Původně to byla stříbrná mince německého původu, jež dostala své jméno od na ní vyraženého kříže. Nejprve byl ražen v Tyrolsku před r.1496, později i jinde a r. 1561 se dostal i do mincovnictví českého. Jeden zlatý konvenční měny se dělil na 60 krejcarů. Hodnoty 2 kr, 10 kr, 30 kr a 60 kr (1 říšský zlatý). Poněvadž tím vzalo dosud obvyklé počítání na tolary a groše za své, byla k této měně nechuť a r. 1573 byla zrušena a znovu zavedena až v r. 1619 v hodnotách 3 kr, 12 kr a 24 kr.Krejcar byl ražen ještě za Marie Terezie a r. 1760 byl ražen poprvé jako měděná mince, která prodělala mnoho změn svého průměru a tloušťky.

Bankocetle
Na stejném, tj kreditním principu, se od roku 1762 začínají objevovat papírové peníze - bankocetle (bankocedule). V roce 1756 rakouská vláda hledala zdroj financování války proti Prusku snažila se znehodnotit kupní síly měny. Císařský výnos z roku 1762 tak Vídeňské městské bance (Wiener Stadtbanco) povolil na území rakouské monarchie vydávání papírových peněz. Bankocetle (z německého Banco-Zettel), měly být dočasným platidlem a přechodným řešením – předpokládalo se, že po vítězné válce bude následovat měnová reforma, která zajistí nápravu měny. Nakonec v oběhu zůstaly půl století, až v důsledku jejich inflačního znehodnocení musela nastoupit měnová reforma. V první emisi bankocetlí byly tyto peníze vydávány v nominální hodnotě pěti, deseti a dvacet pět zlatých guldenů; o pár let později se tiskly již bankocetle s nominálními hodnotami padesát, sto i více guldenů. Prezident dvorské komory Josef hrabě Wallis provedl finančním patentem r. 1811 devalvaci znehodnocených bankocetlí, jichž obíhalo přes 1 mld nominální hodnoty. Patent zavedl novou papírovou měnu, lidově zvanou „šajny“ (Einlösungscheine - výplatní listy).


Grešle
Napoleonské války pak Rakousko na přelomu 18. a 19. století přivedly do finanční krize, kapitál v podobě drahokovu začal unikat mimo území monarchie. V roce 1797 byla zastavena směnitelnost bankocetlí za drahý kov. Aby byly obíhající mince doplněny, bylo jako měnového kovu v rostoucí míře použito mědi a jiných náhražek. Hodnota této nejmenší měděné mince, známé jako "malé groše" neboli "grešle" (ražena v letech 1760 - 1782) byla menší než krejcar, 1 zlatý se rovnal 100 grešlím. Patřila k prvním tzv. kreditním mincím, tj. poprvé její nominální hodnota nijak nesouvisela s hodnotou kovu, ze kterého byla vyrobena – odtud pořekadlo „stojí to za zlámanou grešli“ nebo výraz "držgrešle".

Šajny
V roce 1811 rakouské císařství vyhlásilo státní bankrot. Vyšel tzv. Wallisův patent a cena bankocetlí stanovena při výměně za měnu konvenční (tj. stříbro) na pětinu nominální hodnoty – nastoupila devalvace měny. Hodnota bankocetlí byla snížena na pětinu a bankocetle nahrazeny směnnými listy – tzv. šajny (německy Einlösungsschein) – ve směnném poměru 5:1. Ve stejném poměru byly devalvovány i měděné mince. Nová měna byla opět nekrytá, ale byl vysloven oficiální závazek, že objem náhradních a nových platidel nebude navýšen, a že se jejich hodnota nebude dodatečně upravovat. Jedny papírové peníze (bankocetle) byly vyměňovány za jiné papírové peníze (šajny). I když toto platidlo bylo dávno zapomenuto, zbylo nám po něm alespoň úsloví: „nemám ani šajn“.




Koruna
Rakouská měna v desetinné soustavě zavedená roku 1858 pak od r. 1892 přešla v měnu korunovou (1 zlatý = 2 koruny). Základní jednotkou se stala koruna, která byla ražena v hodnotách zlaté mince 10, 20 a 100 korun a stříbrné mince v hodnotách 1, 2 a 5 korun. Koruna měla 100 haléřů, drobné mince se razily ze slitin niklu a bronzu. Přepočty jsou obtížné, pro informaci uvádím, že 1 zl.r.č. = 2 koruny, 1 kopa českých grošů měla v 2. polovině 17. století hodnotu asi 140 Kč (prvorepublikových), 1 kopa míšeňských grošů za třicetileté války asi 70 Kč, 1 zlatý rýnský asi 60 Kč, 1 tolar měl hodnotu cca 90 Kč.


Haléř
Haléř byla drobná stříbrná mince ražená původně ve 13. století v mincovně Hall ve Švábsku (dnes Schwäbisch Hall) a byla drobnou mincí německého feniku. Německy byla nazývána heller česky pak haléř. Znovu pak byly haléře raženy za vlády Ferdinanda I. (1526–1564) a to jako nejmenší stříbrné mince. Měděný haléř jako nejmenší minci pak razila Marie Terezie (1740–1780) a poté se mosazný haléř objevil jako nejmenší nominál korunové měny zavedené roku 1892 císařem Františkem Josefem I.



Konvenční měna (C.M.):

Sada mincí:	Jeden tolar měl:	Jeden krejcar měl:
tolar	2 zlaté	2 půlkrejcary
zlatý	3 dvacetníky	3 grešle
dvacetník	6 desetníků	4 čtvrtkrejcary
desetník	15 pětníků
pětník	20 grošů
groš	60 krejcarů
krejcar

Kopa se počítala za 70 krejcarů, dukát za 190 krejcarů.

Rakouská měna Ö.M. (1857 - 1892):

Sada mincí:	Jeden zlatý měl:
zlatník	značení: fl. nebo zl.r.č. (zlatý rakouského čísla)
čtvrtzlatník	4 čtvrtzlatníky
dvacetník	5 dvacetníků
desetník	10 desetníků
pětník	20 pětníků
krejcar	100 krejcarů

Poměr mezi zlatým konvenční měny a zlatým rakouského čísla byl: 100 zl.k.m. = 105 zl. r.č.

18. století – tolar (60 krejcarů), kreditní měděná mince, bankocedule

Ceny z 1. poloviny 18. století:
libra hovězího - 4 až 5 krejcarů
boty - 48 krejcarů
kráva - 7 zlatek
sud piva - 8 zlatek 30 krejcarů

Kolik si tehdy vydělali? (v 1. polovině století)
tesař mistr .....9 1/2 krejcaru týdně
tovaryš .........7 krejcarů týdně

19. století – tolar, zlatka (60 krejcarů), měděné mince, šajny, koruny, rakouská měna

Ceny z 1. poloviny 19. století:
slepice - 15 krejcarů
kopa vajec - 1 zlatka 30 krejcarů
sud piva - 12 až 32 zlatek
kráva - 60 až 100 zlatek

Kolik si v 1. polovině století vydělali?
zedník mistr.... 57 až 60 krejcarů denně
tovaryš .........42 až 48 krejcarů denně
nádeník .........18 až 24 krejcarů denně

20. a 21 století - koruny

Ceny a platy v 20. a 21. století:

Rok:	1921	1939	1949	1969	1989	1999	2019
Jedno vejce	1,20	0,70	3	1	1,20	2,15	3,60
Půl litru piva	1,60	1,45	3,20	1,70	2,50	7,40	25,0
1 kilo hovězí zadní	16	14,40	48	29	46	138	223
Pánské boty	216	89	458	170	347	1312	1636
Průměrný měsíční plat	583	768	870	1 333	3 161	12 000	33 840