Lidové zvyky jsou v podstatě totožné s Hanou a postupně vymizely. O vánocích chodili koledníci, o ostatcích se vodil medvěd, na Smrtnou neděli se vynášela Smrtka, o pondělí velikonočním byl mrskut, v máji se stavěly máje a při jejich kácení se prováděly různé žerty a pívaly písně, z nichž některé se zachovaly ve sbírkách Fr. Sušila.
Zdánlivě jednotvárný život lidu obohacovaly v minulosti četné obyčeje. Jedním z nejpoetičtějších byly “královničky”, rozšířené kdysi po celé Moravě, zejména dlouho se udržely na Hané. Slavnost měla svůj původ jistě již v pohanském dávnověku, kdy se oslavoval letní slunovrat obřady plnými poezie. Vesnici obcházela v neděli před letnicemi skupina dívek oděných do slavnostních krojů, jedna z nich představovala “královnu”, druhá “krále”, ostatní jejich družinu. Královna byla vždy oděna jako nevěsta s nádherným “pentlíkem”na hlavě. Ostatní dívky mívaly na hlavách jen věnce z umělých květin a třpytivých ozdob s červenými fábory.

Lidové zvykyv Nové Dědině na konicku popisuje místní kronilář takto:
V letech 1860 - 1875 platili usedlí průměrně 4 zlatky ročně na obecní potřeby podmistrovi obce. Každoročně scházeli se sousedé na sv. Štěpána ku valné hromadě při které obecní hospodář podával zprávu o příjmech a vydáních a případný přebytek se buď jednotlivcům vrátil neb dle slavného usnesení se koupilo vědro piva, což bývalo pravidelně. Mimo rozdělení obecních úspor a případného propití těchto, přijímali do sousedského svazku nové hospodáře, přičemž podmistr (později starosta) měl k novému sousedu proslov, aby se se svými sousedy dobře snášel, těmto meze neuorával a zbytečných sporů nevyvolával, což musel nový hospodář přítomným slíbiti podáním ruky. Za toto přijetí do sousedského svazku musel dáti přijímajícím sousedům byl-li z cizí obce dvě vědra piva, dva bochníky chleba a mísu domácího sýra. Byl-li z místní obce dal polovici piva, chleba i sýra. Že taková příjemná trvala do pravidelně do příštího dne netřeba podotýkati a mnohá hospodyně starostlivě odváděla a doprovázela za denního šera svého souseda z příjemné domů.
O císařských hodech, o plesích a zábavách masopustních sešla se pravidelně celá obec, zábava bývala srdečnou a veselou vždy do bílého rána.
V "ostatky" před popeleční středou chodila chasa s medvědem po dědině za doprovodu 3 - 4 muzikantů a sbíralo se na muziku ku které se v pondělí sešli jak svobodní tak ženatí.
1. máje stavěla chasa máj, který buď obdržela od "milostpána" laškovského statkáře z Kolářů, neb zaopatřil se načerno šikovností jednotlivých chlapců.
Taneční zábavy tzv. "muziky" bývaly průměrně 6 kráte do roka, ku které se scházelo hojně chasy z Přemyslovic a okolních vesnic a velmi často z mladické bujnosti a veselosti docházelo k hádkám i rvačkám, při kterých se "přemesláci" vždy vyznamenali.

Svatby v Nové Dědině a okolí bývaly následující:
Poslední neděli před svatbou chodili zvát na svatbu dva případně tři družbové. Měli klobouk ozdobený pentlemi, na levé straně kabátu kytku z umělých květin a deštník zdobený pentlemi v národních barvách. Ráno v den svatby obešli družbové ještě jednou svatební hosty, kteří se potom scházeli neb sjížděli na místo svatby, kde následovala snídaně - chléb se sýrem a máslem a kořalkou, pro mužské obyčejná prostějovská (starorežná - pozn. JK), pro ženské sladká. V tu dobu došel neb dojel ženich, kterého chasa zalikovala a tento musel nevěstu u chasy vykoupiti za předem smluvené výkupné. Po snídani odprosila se dosud v komoře schovaná nevěsta rodičů a vyžádala pro sebe a svého snoubence otcovské a mateřské požehnání, načež tento poděkoval rodičům za vychování snoubenky. Hudba zahrála loučení a jelo se na košinových vozech do kostela na "zdavky". Většinou po poledni přijelo se s hudbou z kostela domů, kde obyčejně nevěstu zalikovaly hospodyně a svatebčanům byla podána svačina, opětně chléb se sýrem a máslem a kořalkou. V letech 1890 nastoupily místo chleba a sýra koláče s kávou neb čajem. Po svačině šli svatebčané do hospody kde se bavili do 6-7 hod večer, načež se šlo s hudbou ku svatební večeři ke stolům. Bývala hovězí nudlová polévka, hovězí maso s bílou omáčkou maštěnou máslem a posypanou perníkem, krupice maštěná máslem a posypaná též perníkem, nato buď vepřová nebo sekaná pečeně se zelím, pivo a koláče. Při stolování obsluhovali hosty družbové a pronášeli přitom různé proslovy, deklamace a vtipy. Současně donesli se dva talíře naplněné pšenicí a do této házelo se nevěstě - za různých proslovů - na kolébku, povijan, na peřinku, na Boží požehnání též za různých vtipů a různých hesel po zlatce dvou až pětce i více dle toho jak dalece byl svatebčan spřízněn s nevěstou. Bližší příbuzní nevěsty házeli více, vzdálenější méně. Při stolování zpívali svatebčané různé svatební písně s hudba hrála buď ve dvoře neb síni svatebního domu. Po večeři dostal každý pár svatebčanů výslužku jeden neb dva "dlážkové" koláče a 4-5 menších vdolečků, které posvazovali svatebníci do šátků a ubírali se v průvodu hudby kolem 11 hod noční do hospody, kde se bavili do rána.
Provdala-li se nevěsta do vedlejší neb přespolní obce, slavily se svatební dozvuky. Druhý den po svatbě místní svatebčané smrčky neb jedličky pentlemi, růžemi a cukrovinkami "starosvadbí" ozdobila jeden polštář "peřinu" rozmarýnem a pentlemi, který musel ženich sobě od "starosvadbí" odkoupiti a jelo se s tzv. "peřinami" a hudbou do domu ženichova, kde kladly se nevěstě do cesty košťata. Když nevěsta byla vědomá, nástrahy a koště z cesty odstranila, soudily panímámy, že z nevěsty bude řádná hospodyně, když metlu bez povšimnutí překročila, byla ihned odsouzena, že bude lenivou a nepořádnou hospodyní.