Poněvadž nejstarší zjistitelné kořeny našeho rodu tkví v malé vesničce Hačky (dříve politický okres Litovel a soudní okres Konice, dnes okres Prostějov), považuji za nutné se podrobněji zmínit o oblasti Hané. Je to důležité i z toho důvodu, že o životě našich předků v této lokalitě nemáme přímé informace a tak alespoň popisem kraje a jeho obyvatel si uděláme částečnou představu o našich předcích, kteří tam tehdy žili.

V širším slova smyslu je Hanou myšlena moravská rovina, prostírající se od Bludova na severu až k Napajedlům na jihu, v délce 90 km a v šířce 7 – 15 km. V užším slova smyslu je to rovina rozkládající se mezi Vyškovem, Prostějovem, Litovlí, Šternberkem, Lipníkem, Holešovem, Napajedly a Zdounkami. Tato rovina je typická svou úrodností s bodrým hanáckým lidem a nese jméno podle říčky Hané, která vzniká v malém rybníku u Drahan ve výši 607 m.n.m., teče úzkým údolím vyrytém v zalesněné Drahanské vysočině. Po 52 km toku se Haná vlévá pod Kojetínem do Moravy.

Pro popis obyvatel Hané – hanáků využiji charakteristiku, kterou uvádí Ottův slovník naučný:

„Od Napajedel až po Litovel, od Vyškova až po Lipník usazeni jsou v požehnané krajině Hanáci. Země jejich, protékaná řekou Moravou, vyznamenává se zvláštní úrodností a plodností. Na jihu je ohraničena a místy i prostoupena Maršovými či Chřiběcími horami a Moravskými Karpaty, na severovýchodě a na severu Jesníkem, na severozápadě vysočinou Drahanskou. Četné přítoky Moravy (Haná, Bečva, Rusava), jež vyvěrají z těchto hor, proplétají se územín hanáckým, svlažujíc kyprou jeho půdu. Kraj sám je úrodná rovina, na níž se vlní lány obilí a cukrovky, kde svítí pěkné a upravené vesnice. Svérázná architektura rozložitých hanáckých gruntů však ustupuje moderním výstavným a účelným budovámVesnice Hanáků jsou obrazem utěšeného blahobytu. Příbytky jejich jsou výstavny, čisty a často docela moderně upraveny. Obyčejně skládá se dům z více než jedné světnice. Jedna pak světnice je po městsku zařízena. Nad okny visí dlouhé záclony, stěny jsou malovány, nářadí pěkné, podlaha prkenná, čistá, ba někde i koberci pokryta. Ale ve světnici takto upravené málo bydlí, toliko navštíví-li je host vzácný, uvádějí jej do ní a zde jej hostí. Sami obyčejně bydlí, jídají a spávají v druhé "jizbě" nebo v kuchyních, které jsou prostranné, světlé‚ a čisté. Hospodářská stavení jsou rovněž pěkná, dvůr prostranný a čistý. Na dvoře bývá i studna, nebo má několik hospodářů společnou studnu, kterouž "obecnici" jmenují. Uprostřed vesnice stojí kostel nebo kaple a vedle kříž. Tu i tam je viděti sochy svatých, zejména sv.Floriána a českých patronů sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého aj. Mimo kostel vynikají všude školy, které velikým nákladem nádherně jsou postaveny, pak radnice a obecní hostinec. Obyvatelé jsou zrostu ztepilého, krásného a silného. V pozdějším věku obyčejně tloustnou. Krásnému zrostu jejich napomáhá mírné podnebí, rovinatá poloha země, záliba v práci, veselý duch a bezstarostnost života. Co do povahy je Hanák dobrosrdečný, sdílný a upřímný, vtipný, veselý a žertovný. Ale k povaze této přimícháno také trochu těžkopádnosti a flegmatičnosti. Nikde na Moravě nežije se tak dobře jako na Hané, což jedině vysvětliti lze z výbornosti a plodnosti půdy a vyplývající z toho zámožnosti. Dobrý samožitný chléb, dobré pšeničné "bochte s makem" a koláče (vdolky) sýrem a povidly ("trnkama") nadívané, knedlíky ("šeške") s uzeným nebo hovězím masem a se zelím, kvasnicové knedle ("péry") s máslem a mlékem, toť vydatné a obyčejné jídlo Hanákovo. Nejmilejším nápojem je mu pivo, někdy pije i víno. Kořalka neměla druhdy na Hané ctitelů, nyní však i tu někde již se zahnízďuje. Hanáci jsou lidé nad míru pohostinní, libujíce si při tom okázati svou zámožnost, ale nejvíce dávají najevo své bohatství a nádheru při svatbách a pak v neděli, jedouce do města do kostela. Hanáci jsou přes to, že mají úrodné půdy, pracovití a v práci vytrvalí, milují zpěv a hudbu a rádi čítají knihy a noviny. V každé jen poněkud větší vesnici hanácké je čtenářský spolek. Poněvadž dále pak‚ synky své dávají zhusta na studie a je pak domů do hospodářství brávají, jsou nejvzdělanějším lidem na Moravě. A jako vzdělaní lidé dbají pak všeho, což národu a vlasti je prospěšno: podporují všeliké ústavy národní, vědecké a umělecké a školu svou opatrují jako zřítelnici oka svého. Hanácký vojín vyznamenává se statečností a vytrvalostí v boji. Na polích hanáckých rodí se všechny druhy obilí, řepy pěstuje se velmi mnoho, jindy pěstoval se taky mák. Ovoce všude se nedaří. Z dobytka vynikají zvláště silní a bujní koňové. V posledních dobách chopili se Hanáci průmyslu. Četné továrny na cukr a na slad jsou toho důkazem.“

Tentýž autor dodává, že úrodnost kraje, veselá a žertovná povaha Hanáků si vybájila i hanácké nebe. Údajně vypadá takto:

„Je tam velikánský rybník ze samého podmáslí, na němž plovou veliké kusy másla právě stlučeného. Nad rybníkem strmí kopec tvarůžkový (syrečkový), takže Hanák jen na břicho se položí a hltá beze vší námahy podmáslí. Po té se obrátí na znak, otevře ústa a s kopce samy se mu kutálejí homolky do huby, on jen polyká. Kdyby však dlouho na břiše nebo na zádech ležel, mohl by si nadělati mozolů. Proto má jiný požitek. Na blízku stojí ohromná káď s mlékem, do ní se Hanák postaví, mléko mu sahá až po bradu, a on opět beze vší námahy toliko pootevře ústa a mléko mu samo teče do krku. Ale každý člověk má rád změnu, tož i Hanák lehne si opět na břicho, ale zase pod pernikový kopec a podepře si bradu rukama. Na tom kopci dělají andělíčkové "šeške" - jedni je vaří, druzí je vyndávají a spouštějí s vrchu dolů. Šeške kutálejíce se obalí se pěkně struhaným perníkem, načež sklouznou do máselného rybníka, který kolem toho perníkového kopce se rozlévá a přebrodivše nárazem máslo připlavou Hanákovi zrovna do huby, k čemuž jiní andělíčkové prozpěvují a líbeznou muziku dělají.“