Genealogie neboli rodopis je nauka, která zkoumá posloupnosti, vývoj a příbuzenství jednotlivých osob a rodin s cílem vysvětlit vzájenmé vztahy jednotlivců nebo celých rodin. Posloupnost jednotlivých rodin lze vypisovat buď souvisle a udávat jednotlivá data i s doklady, ale pro snadnější přehled se vytvářejí tabulky tak, že první člen je dole a rozrození jde nahoru, tak že schema se podobá stromu, který bývá také často přimalován. V novějších tabulkách je však předek psán vždy na nejvyšším místě. Od rodopisu pak musíme odlišovat rodokmen v užším slova smyslu, (chartný překlad německého Stammbaum) správně česky - vývod, sestrojení, jak se vyvíjel některý rod, tak aby v něm byla zřejmá posloupnost neboli filiace. Vývod bývá dvojí. Jeden je posloupný začínající nejstarším známým předkem a jeho manželkou, pak vypočítávající syny a dcery s manželkami a manžely a pak jejich děti a tak dále až do současnosti. Od tohoto se liší vývody průvodné, jimiž se má dokázat, jak se geny dostaly k dané osobě skrze otce, matku, dědy, báby. Tento jde zdola nahoru a vyvíjí se od pozdější doby nazpátek.

Rodokmen není jen mechanické uspořádání personálních údajů. Vypracování rodokmenu nebo kroniky vyžaduje, aby genealog uměl historicky myslet. Rodopisná práce není ukončena sestavením rodokmenu či napsáním kroniky - vždy se nacházejí další a další podněty, které nutí k upřesňování a doplňování práce.

Genealog nemůže získat údaje o osobních vlastnostech předka přímým zjištěním a pak může být zajímavým zdrojem informací grafologický rozbor písemné památky psané vlastní rukou předka. Grafologickým rozborem lze určit některé hlavní povahové rysy pisatele. Studium fotografií zase umožní usuzovat z fyziognomie na některé vlastnosti, lze hodnotit styl oblečení, postoj fotografovaného, prostředí, ve kterém je vyobrazen.

Každý předek má v rodokmenu své přesné místo, které určuje příbuzenské vztahy mezi jednotlivci navzájem. Protože se mohou vyskytnout stejná křestní jména, je nutné každému členu přiřadit jedinečný a nezáměnný znak, který umožní jednoznačnou identifikaci. Při rodopisné práci je nutné předka umístit do historického období, ve kterém žil. Mohou to být význačné státní, národní či regionální události, selská povstání, hladomory, panovníci, bitvy, ...

Předek nežil izolovaně, ale ve společnosti, která měla určitou organizaci politickou, správní, ekonomickou a kulturní. Proto je třeba znát závislost předka na vrchnosti, vazbu na správní, berní a soudní organizace a mít informace o jeho majetku a hospodářském postavení, musí se zajímat o existenční podmínky, podmínky pro obživu, provozování řemesel a pod. Z pozemkových knih vyplyne i hospodářský stav - dluhy, pohledávky, podíly... S tím souvisí potřeba aktualizace poznatků, tj. převod starých hodnot měr, vah a měny na dnešní jednotky. Převedení tehdejších cen na dnešní cenovou hladinu je však obtížné.

Místo kde předek žil (poloha gruntu, pole, lesa) je vhodné porovnat se současnými mapami a také osobní návštěvou sledované lokality.